Ahoj Báro a Vašku, 

Ódu na radost začnu tím, že jsme včera doma zase vzpomínali na Blacka, mě se o tom i zdálo… ráno jsem zamačknul budíka, páč jsem se viděl ve snu někdne na ranči v Idaho… a zaspal jsem do práce.
Předně, díky za vaši námahu, kterou jste tomu věnovali. Jen těžko si dokážu představit, kolik zařizování a nervů to bylo (i když na tobě Vašku bylo vidět, že toho máš dost… na Báře ne. Nevím jak to Bára  dělá, ale holt má od pána Boha naděleno.).
Zajímalo by mě, jak jste to zvládli finančně. Pokrylo vstupné náklady? Nebo máte nějaký schodek? 
Zkusím shrnout své postřehy a pocity v pár bodech… 

Organizace

Pokud to někde drhlo, tak navenek to určitě nebylo vidět. Z mého pohledu to všechno bylo super. Chápu, že když to vidíte zevnitř, tak spíše vnímáte, co mohlo být lepší a co se nepovedlo, ale co jsem slyšel ohlasy a pozoroval sám, pro běžné publikum to bylo opravdu moc povedené. Sám se občas připletu k organizování masových akcí pro stovky až tisíce lidí jak v čechách tak v americe a osobně jsem strašně, ale STRAŠNĚ alergický na odfláklou organizaci. Někdy jsem na nějaké akci a tam vidím, jak tam bezradně pobíhají, nikdo neví co má dělat, nikomu se do ničeho nechce… to mě vždy zvedá ze židle a už už bych tam běžel a nějak jim to tam zorganizoval J (ve vší slušnosti). Na vaší akci jsem ten pocit neměl ani na chvíli. Vše bylo v klidu, Bára vždy řekla co se bude dít a co se dít nebude… ta komunikace byla super a to dělá orgranizaci organizací. Ono se vždy něco potentí, ale když se řekne publiku co a jak a když publikum vidí, že se něco děje, tak je pohoda. Super a díky! 

Četl jsem tu reakci Tomáše na vašem webu, kde hudroval nad cenami jídla a stání pro koně. Nevím… todle asi nikdy nepochopím. Pokud je pro mě jídlo drahé, tak si koupím rohliky. A 500 korun za stání koně? Kdybych tam koně chtěl mít, tak mu dopřeju komfort boxu a stání mu zaplatim. 500 korun dnes není nic, lidi to vrazí u mekáče do pár housek s mletym hovězim. Takže asi tolik můj pohled na ceny. 

Celkový dojem z té akce jsme měli s Markétkou moc fajn. Shodli jsme se, že už jsme dlouho nezažili tak povedenou a inspirativní akci. Ta dobrá atmosféra a nálada… to bylo super. Ono asi ne tak často se v tomto světě vidí, že by člověk nechal místě, kde sedí, tašku a drahý foťák a odešel na záchod s pocitem, že spolusedící, byť úplně neznámý člověk, mu to pohlídá. A todle jsem tam pozoroval mnohokrát. Jednoduše, ten přístup ke koním, který se tam prezentoval, se pěkně přenesl i na mezilidské vztahy. To by měli Ray a Tom radost.

 

Martin Black

Myslím, že ani mě, ani většině ostatních pořádně nedošlo, jak velká osobnost amerického horsemanshipu to je. Určitě je to hodně dáno tím, že Martin je pokorný člověk a nedělá hogofogo. Dal jsem se s Martinem do řeči a bylo to fajn. Jelikož jsem pobýval ve WA v oblasti Seattle, nebyl jsem tak daleko od Idaho, kde to zná on. Je to tvrdý chlap, omlácený životem a zkušenostmi a to co umí má vydřené a ne vyčtené. Prostě super. Od klukovských let jsem měl rád kovboje a indiány. S indiány, byť ožralými jak prase, jsem se setkal už asi před deseti lety v USA. Ale s pravým kovbojem, jsem se setkal až nyní. Díky vám. 

Co jsem velmi ocenil byl Martinův přístup k všetečným otázkám a k jezdeckým dovednostem. Musel to pro něj být pohled do úplně jiného světa. Možná si mohl připadat, jako když profesor na vysoké škole dostane od studenta otázku na učivo ze základní školy. Ale Martin ani mrknutím oka neprojevil pohrdání, povýšenost nebo nadutost. Nestalo se, že by se někomu vysmál, nebo že by zlehčil otázku nebo tazatele. Je to fajn chlap a v dobrém vám závidim, že jste s ním mohli strávit i soukromé chvíle. O to víc jsem rád, že vy dva jste tady v čechách, a že se o ty společné zážitky dělíte s ostatníma. 

Moc pěkně jsme si popovídali i se Sárou. Nevím proč, ale dost lidí si myslelo, že to je ta Martinova „potrhlá Jenifer“ J. Bylo fajn s ní klábosit o tom jak studuje zdrávku a jak ráda pomáhá lidem. To by od mladé slečny člověk nečekal. Je to správná holka a s Markétkou se docela spřátelili a třeba budou i dále v kontaktu.

 

Tlumočení

Když jsme jeli na kurz, tešil jsem se na angličtinu. Namistrovaně jsem si v duchu říkal, že bych si to užil i bez tlumočení. Ajtakrajta! Ještěže tam ta Bára byla. Nejenže si Martin krásně šlape na jazyk, když se soustředí na koně, ale hlavně ta terminologie je mi neznámá. Takže velké díky Báro. Výkon to byl heroický… aám jsem se párkrát uvázal k nějakému tlumočení, ale většinou to byly třeba hodinové až dvouhodinové přednášky a vím, že jsem měl pak skoro mžitky před očima. Bára tlumočila celý den a ještě vypadala, že jí to baví. 

Pokud si Báro děláš hlavu z toho, že jsi tam párkrát něco nepřeložila, nebo se zamotala, nebo ti něco uteklo tak to je v pohodě. Šak víš. Ono se najde vždy najednou plno radílků, kteří to začnou opravovat, nebo upřesňovat, protože jako na potvoru právě té jedné větě rozuměli (přičemž se jinak vůbec nechytají).

 

Závěrem

Myslím, že návštěva Martina Blacka v České republice byla zlomová. Teď z toho mají určitě mnozí zmatek. Prošli si kurzíky 1-3, v kruhovce daj „vobě voči“ na první dobrou. Vohejbaj krk skoro až na zadek a najednou nějakej Black to dělá jinak. A funguje mu to.  A tomu Vaškovi to taky funguje. Do pytle. Tak jak teda. Co ty zápisky, podle kterých v kruhovce jedem od A do Z a zapisujeme si pokroky. A měříme čas a uvolnění a vypínáme se a zapínáme se. A měříme bubliny a děláme pauzy a pak zase tlaky. Co teď s tim? Kdo nám teď dá návod?

 

Odpověď jsem našel na konci kurzu, když jsem se loučil s Martinem: 

Já: „Martin, thank you very much. That was inspiring. Now, I should memorize all you’ve done.“

Martin: „There is nothing to memorize. It is a way of thinking.“ 

THIS 

 

Mějte se

Pavel & Marketka z Valašska

 

Ahojky Pavle,

Doufám, že nebude vadit, že jsem uveřejnil tvou reakci na kurz s Martinem Blackem. Jsem rád když něco takového dostanu. Někdy potřebuji několik dní, nebo i týdnů abych přes tu hromadu starostí cítil tu správnou chuť té věci. Zda se to povedlo nebo ne. Reakce zvenčí mi pomáhají někdy se nad tím více zamyslet.

Na tvůj dotaz ohledně financí akce. Ještě to není úplně spočítané, ale výsledek je asi tento. Proběhlo kolem nás něco přes 300 000,- Utratili jsme necelých 400 000,- . Pokud Martin schválí prodej DVD z toho kurzu tak se tím dorovná ten zbytek a mi už máme pro příště představu kolik vše stojí, víme už něco o skrytých nákladech, které se objeví zrovna když je nečekáš. Navíc jsem poučen, že lidé kteří ti řeknou částku před akcí za nějaké služby a po akci ti účtují třeba 10 x tolik, nelze brát na lehkou váhu. Ulevilo se mi a příště to nebude takový finanční stresík.

500 Kč za ustájení by asi nebylo mnoho, kdyby to bylo za celou akci. Jenže to bylo za každý započatý den. Tedy pokud jsi přijel s koněm v pátek a odjel ve středu večer tak jsi zaplatil 3000,- což už je dost. (Platil jsem sám za tři boxy a to už bolí) I tak by to asi nebyl pro mnohé účastníky problém, kdyby na Netu nestálo 300 Kč. Spíš šlo asi o princip.

Sára je fajn baba, její maminka je fajn, její babička je naše velká rodinná přítelkyně a když ji potkáš máš chuť tu paní objímat. Posíláme si občas dárky a občas chodí příběhy z těch časů, kdy byl Martin ještě prcek.

Nemůžu říci, že dělám jinou práci než Martin. Dokonce jsem si v duchu říkal, že jsem moc rád, že po těch letech zkoušení a učení a trénování vím co dělá, vím proč to dělá a má práce je podobná, akorát ji vysvětluji lidem podrobněji, protože náš človíček v Česku nemůže nasávat filosofii, ale musí přemýšlet, což je těžší. Vzpomeň si jak na kurzech vždy zdůrazňuji jak je důležité to PROČ a ne to JAK. Naučíš se řemeslo a po čase poznáš, že je nutné ho opustit. Celé se to jmenuje Horsemanship, ale aby to nebylo tak jednoduché, tak existuje dobrý i špatný Horsemanship. Tohle člověk začíná chápat vždy po osobním prožitku. Alespoň já to tak mám.

Díky za odezvu, vážím si toho a pokud jsi si to nerozmyslel uvidíme se asi v příštím roce u Joe Woltera.


Comments

You must be logged in to post a comment.

Name (vyžadováno)

Email (vyžadováno)

Webová stránka

Speak your mind